Tři brány – I.

„Co si počnu se Svatým týdnem?“, krátce před jeho branou se mi to honí hlavou jako chladně-teplý vítr tohoto týdne, který neví, jestli se přiklonit ještě k zimě, nebo se už rozhodnout pro dosud nepoznané další jaro. Před branou Svatého týdne. Letos lze směle říci: když před branou, tak před Branou milosrdenství, díky, Františku.

Zde se tedy chytám prvního dostupného stébla: napadá mě, že bych nemusel tonout – a to díky milosrdenství. Bůh je milosrdný. Já mohu být milosrdný. I k sobě. I k druhým. Před Svatým týdnem nemohu vykázat příliš svatý report o mých postních a podobných výkonech. A pochybuji, že se z červených čísel jen tak dostanu i ten příští týden, jakkoli je svatý. Ale jsou zde Brány milosrdenství. Ty se vlastně neotevřely jen koncem loňského roku. Jsou otevřené už tisíce let. Jen jsme si to potřebovali oživit.

Dobře – Květnou nedělí počínaje půjdu vstříc k Velikonocům neohroženěBranou milosrdenství. První brána. Diecéze si takové postavily na několika poutních místech – i katedrály jsou poutní místa. Postavím si i svou Bránu milosrdenství, někde uvnitř, ve svém vlastním vnitrobloku, někde na své osobní životní pouti.  Nic mi nebrání, mohu to udělat.

Někdy mám pocit, že si místo bran milosrdenství stavíme brány jiné. Brány výčitek. Brány srovnávání se. Brány spravedlnosti (a odsuzování). Brány trestu. Přitom se některé tváří tak nábožensky. Tím, že chtějí formovat. Zformovat kde co – a kde koho. Někdy ale možná tak, jako formovalo i Prokrustovo lože. Na takových branách, které budí strach, vidím po stěnách šedivě přísné nebo krvavě stísňující mozaiky. Zobrazují jakési příběhy pro poučení (nebo poučování?). Ale jak pátráte po nábožensky vypadajících stěnách těchto bran, ani památky po příbězích Ježíšových. Žádná milosrdná podobenství nebo nějaká zpráva o osvobození toho, co byl v zajetí. Nenajdete tam v pískovcové dlažbě vyrytou žádnou radostnou zprávu chudým, zdeptaným, ani někoho poblíž, kdo by přijal a obvázal ty, jimž puká srdce. A pokud tam najdete nějaké kontury z evangelií, je mi smutno, že to jsou jen jejich nezdařilé parafráze nebo přemalby.

Rád bych, aby na mé křišťálové Bráně milosrdenství byl vedle Ježíšových příběhů (i toho o kříži a zmrtvýchvstání), tolik lidských podobenství a uzdravení bylo také toto poselství o naději od Izaiáše (viz níže). Právě takovou branou chci projít do Svatého týdne. Pokud během velikonoční vigílie z úsporných opatření nebude krácen letos ve farnosti pořad  sedmi starozákonních čtení, někdy se to stává, z rozumných důvodů, pak uslyším tento nádherný text. Text, který nevyčítá, nezahanbuje, nepoučuje. Ale je plný přijetí, ospravedlňuje a dává vizi Hospodinova léta. Těším se na něj. Křišťál přijímá i štědře nabízí všechny barvy, tvary, lidské příběhy.

Křišťálová první Brána  milosrdenství postavená na mé cestě.

 

 

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

Iz 54, 5-14

Ve věčné lásce se nad tebou slituje Hospodin, tvůj vykupitel.

 

Hospodin mluví ke své nevěstě Jeruzalému:

„Neboj se, nebudeš zklamána,

vždyť tvým manželem je tvůj stvořitel,

Hospodin zástupů je jeho jméno;

tvým vykupitelem je Svatý Izraele,

nazývá se: Bůh celé země.

Ano, jak opuštěnou ženu, sklíčenou na duchu,

povolal tě Hospodin.

Může být zavržena manželka z mládí?

– praví tvůj Bůh.

Na maličkou chvilku jsem tě opustil,

avšak s velkým slitováním se tě znovu ujmu.

Ve výbuchu hněvu jsem skryl

na chvíli před tebou svou tvář;

ve věčné lásce se však nad tebou slituji

– praví Hospodin, tvůj vykupitel.

Chci jednat jako za dnů Noemových:

tehdy jsem přísahal, že již nezaleje

Noemova potopa zemi,

nyní přísahám, že se již na tebe nerozhněvám,

nebudu ti hrozit.

I kdyby hory ustoupily

a pahorky kolísaly ,

má láska od tebe neustoupí,

nezakolísá moje smlouva, která dává pokoj

– praví Hospodin, který tě má rád.

Ó ubohá, šlehaná bouří, bez útěchy!

Hle, postavím tvé kameny na granátech,

základy tvé na safírech,

tvá cimbuří udělám z rubínů,

brány tvé z křišťálů,

všechny tvé hradby z drahokamů.

Všichni tvoji synové budou Hospodinovými učedníky,

štěstí tvých synů bude veliké.

Na spravedlnosti budeš založena,

zbavena útlaku, nebudeš se bát,

zbavena hrůzy – už se k tobě nepřiblíží.
Petr Nešpor
www.petrnespor.cz

 

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Postní stezky. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>